Vytvořit ve francouzštině zápornou větu není nic moc složitého. Na druhou stranu vás občas při tvoření záporu mohou překvapit okamžiky, se kterými jste úplně nepočítali.
Pojďme si tedy nejprve shrnout pravidla: Chceme-li určitou situaci popřít, potřebujeme k tomu především záporky ne a pas. Jejich místo je kolem časovaného slovesa.
Příklad:
Je regarde la télé. >> Je ne regarde pas la télé.
Dívám se na televizi. >> Nedívám se na televizi.
Musíme dávat pozor na situace, kdy sloveso začíná samohláskou nebo němým h. Pak první záporku, ne je potřeba zkrátit apostrofem na n‘.
Příklad:
Tu as le livre ? >> Non, je n‘ai pas le livre.
Máš (tu) knihu? >> Ne, nemám (tu) knihu.
Nous habitons à Prague. >> Nous n‘habitons pas à Prague.
Bydlíme v Praze. >> Nebydlíme v Praze.
Dále nás mohou trošinku překvapit zvratná slovesa, kde se záporky umisťují kolem celého časovaného tvaru, včetně zvratné částice:
Příklad:
Tu t’appelles Pierre ? >> Non, je ne m’appelle pas Pierre, je m’appelle Marc.
Jmenuješ se Pierre? >> Ne, nejmenuji se Pierre, jmenuji se Marc.
A konečně je tu ještě jedna drobná „záludnost“, a tou je použití členů v záporu.
Pokud v kladné větě použijeme určitý člen, ten i v záporné větě zůstane tím, čím je: tedy určitým členem.
Příklad:
Vous aimez le vin rouge ? >> Non, nous n‘aimons pas le vin, nous préférons la bière.
Máte rádi červené víno? >> Ne, nemáme rádi víno, dáváme přednost pivu.
C’est le frère de Marie ? >> Non, ce n‘est pas le frère de Marie, c’est son cousin.
To je (ten) Mariin bratr? >> Ne, to není Mariin bratr, to je její bratranec.
Pokud se ovšem v kladné větě objeví člen neurčitý nebo dělivý, je potřeba v záporné větě člen vynechat a namísto něj použít předložku de! Vlastně tím situaci zcela popřeme.
Příklad:
Elle a une robe verte ? >> Non, elle n‘a pas de robe verte.
Má (ona) (nějaké) zelené šaty? >> Ne, (ona) nemá (žádné) zelené šaty.
Voulez-vous du café ? >> Non, je ne veux pas de café, je prends du thé.
Chcete kávu? >>Ne, nechci kávu, dám si čaj.
Výjimku tvoří vazby se slovesem „être“. Co to znamená? Jestliže chceme popřít větu, kde je použito sloveso „být“, pak i v záporu necháváme ten člen, který byl v původní větě: tedy nejen určitý, ale i neurčitý nebo dělivý:
Příklad:
C’est une nouvelle voiture ? >> Non, ce n‘est pas une nouvelle voiture.
To je nové auto? >> Ne, to není nové auto.
Ce sont des bibliothèques ? >> Non ce ne sont pas des bibliothèques.
To jsou knihovny? >> Ne, to nejsou knihovny.
A teď už víte všechno důležité, tak směle do procvičování! 🙂
Pokud si chcete téma prostudovat ještě více zblízka, zkuste kliknout na stránky Le Point du FLE, kde najdete i užitečnou tabulku.
