V týdnu, kdy ještě doznívají ozvěny víkendových ceremonií ke stému výročí konce první světové války, se hodí věnovat pozornost písničce Patricie Kaas Une Fille de l’Est. Proč?
Jejím námětem jsou pocity ženy narozené a žijící na hranici dvou států, které mnohokrát v historii dělila demarkační linie: Francií a Německem. Místní obyvatelé mají tedy až příliš dobře zapsáno v genech, jaké to je, ocitnout se uprostřed bojů. A co víc, jejich domovy v průběhu času patřily tu k jedné, tu ke druhé zemi, podle toho, jak se měnila mapa Evropy v důsledku dílčích vítězství té které mocnosti.
Máte pocit, že byste za takových okolností nejspíše propadli schizofrenii? To já taky. Přesto Patricia Kaas ve své písni tvrdí, že její sousedé, zoceleni všemi minulými hrůzami, patří k těm nejpevnějším, jaké zná.
Sama Kaas se narodila 5. prosince 1966 v lotrinském Forbachu (tedy nedaleko německých hranic) v rodině lotrinského důlního dělníka a Němky a byla nejmladší ze sedmi dětí. Do šesti let mluvila jen sárským dialektem. Od malička zpívala, a to i před publikem. K prvnímu singlu “Jalouse” jí dopomohl Gérard Depardieu, kterému ji doporučil skladatel François Bernheim. I když tento singl propadl, ten druhý se už dostal na sedmé místo francouzské hitparády.
Dnes je Patricia Kaas zpěvačka, skladatelka a příležitostná herečka. Vystupovala např. i s Michaelem Jacksonem, Mariah Carey nebo Status Quo.
Když tedy uslyšíte Patricii Kaas zpívat o Dívce z Východu, nejedná se výjimečně o evropský východ, nýbrž o východ Francie. 🙂
Text i překlad písně si můžete stáhnout v PDF.
PAROLES :
UNE FILLE DE L’EST
Parce que nos cieux sont ténébreux
Et qu’ici on n’a pas la mer
On a mis le bleu dans nos yeux
C’est dans nos regards qu’on se perd
C’est peut-être à cause du soleil
Qui nous oublie longues saisons
On veut de l’or comme à Marseille
On l’a mis dans nos cheveux blonds
Je suis d’un pays d’un horizon d’une frontière
Qui sonne guerre, qui sonne éternel hiver
Et si tu veux m’apprendre
Si tu veux vraiment bien me connaître
Je suis dans chaque mot dans chacun de mes gestes
Une fille de l’Est
Ici le froid glace les corps
Mais la chaleur peut te brûler
Chez nous tout est intense et fort
On fait pas les choses à moitié
Et toutes ces croix, ces tranchées
Ici l’on sait le prix du sang
L’absurdité des combats quand
On est tombé des deux côtés
Je suis d’une région d’une langue d’une histoire
Qui sonne loin qui sonne batailles et mémoire
Celle qui m’a vue naître
Qui m’a faite ainsi que je suis faite
Une terre, un caractère celle que je reste
Je suis de ces gens dignes
Et debout dans leur silence
Où parole est parole, où promesse a un sens
Et si tu sais comprendre
Qui je suis quand j’aime ou je déteste
Je t’offrirais l’amour droit, simple et sincère
D’une fille de l’Est
Une fille de l’Est
SLOVA:
DÍVKA Z VÝCHODU
Protože naše nebe je ponuré
A nemáme tady moře
Máme modrou v očích
A v našem pohledu je možné se ztratit
Možná je to tím, že slunce
na nás zapomíná po celé dlouhé sezóny
A my chceme zlato jako v Marseille
A tak ho máme v blonďatých vlasech
Jsem ze země na horizontu, na hranici,
která zní válkou a věčnou zimou
A jestli se chceš o mně něco dozvědět,
Jestli mě opravdu chceš poznat
Jsem v každém slovu a v každém pohybu
Dívkou z východu
Tady tělo zebe chladem
Vřelost tě ale může spálit
U nás je všechno intenzivní a silné
Věci neděláme napůl
A všechny ty kříže tady, všechna ta dělení,
Známe cenu krve
Absurdnost bojů, když
jsme patřili k oběma stranám
Jsem z regionu, mám jazyk a historii,
které znějí dodaleka, znějí bitvami a vzpomínkami
Ta, která viděla mé zrození
Která mě učinila takovou, jaká jsem
Země a charakter, a tím zůstanu
Jsem z těch důstojných lidí
Kteří zůstávají stát ve svém tichu
Kde slovo je slovem, kde slib má svůj smysl
A jestli chceš pochopit
Kdo jsem, když miluji nebo nenávidím
Nabízím ti přímou, prostou a upřímnou lásku
Dívky z východu
Dívky z východu
