Gilbert BÉCAUD | Quand il est mort le poète | A1-A2 (fr/cz)

I když mám ráda spoustu současných francouzských písniček, úplně miluju šansony klasiků, především těch, kteří největší slávu zažili v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Řadí se k nim například Charles Aznavour, Édith Piaf, Georges Brassens, Jacques Brel, Yves Montand, ale také Gilbert Bécaud.

Jejich písně v sobě často nesou notnou dávku patosu, texty se dají klidně vnímat i jako samostatné básně (což ale do značné míry platí i o těch současných) a melodie bývají tak chytlavé, že je jen těžko vyháníte z hlavy.

Právě Gilbert Bécaud, « Monsieur 100.000 Volts » , “Pan 100.000 Voltů”, okouzlil publikum počátkem šedesátých let písní, kterou si dnes představíme: « Quand il est mort le poète », “Když zemřel básník” je poctou spisovateli Jeanu Cocteau. Právě on to totiž byl, kdo Bécauda bránil a dodával mu odvahu v začátcích jeho kariéry, kdy musel čelit nemilosrdným kritikám. Cocteau na jeho obranu řekl:

« Bécaud a le courage d’être excessif — ce que si peu de gens osent — et de se montrer tel qu’il est, jusqu’au bout ». “Bécaud má odvahu přehánět, čehož se odváží málo lidí, a projevovat se takový, jaký je, až do krajnosti.”